Filozofické základy efektivního rodičovství
Efektivní - aktivní rodičovství vychází z teorie individuální psychologie
rozvíjené Adolfem Adlerem, jeho žákem Rudolfem Dreikursem a jejich následovateli a pokračovateli. O efektivnosti metod z ní vycházejících se přesvědčily desítky tisíc rodin ve Spojených státech amerických, Kanadě a Evropě.
Holistické pojetí člověka, a tudíž i dítěte jako tvora společenského, chápaného v celém komplexu interakcí s prostředím, ve kterém žije a vyrůstá (přírodním i společenském), což je předpokladem jeho zdraví duševního, tělesného i společenského - sociálního.
Základním cílem každého jedince je náležet do společenství, jímž je pro dítě nejdříve rodina.
Každý člověk je ve své podstatě tvořivý a zodpověný. Je schopen se rozhodovat a aktivně své jednání ovlivňovat. Je schopen si zvolit své jednání a jak bude reagovat na určité situace, svým nezaměnitelným, jedinečným způsobem. Má moc zvolit si svoji reakci, kontrolovat především své akce a sám sebe.
Chování i dětí je účelové - každé jednání má svůj smysl, účel a cíl.
Životní styl - každý jediec interpretuje aktivně a tvořivě svoji životní zkušenost svým vlastním způsobem a v originální podobě. Získává, co hledá. Vnímá, co vidět chce. Vytváří si svůj vlastní způsob pohybu v sociálním prostředí.
Rodinná konstelace - každý člen rodiny zaujímá určité místo v rodině a ve vztahu k ostatním se nějak chová. Význam pořadí, v jakém dítě přichází do rodiny. Existují společné rysy chování pro děti v určitém postavení v rodině.
Princip sociální rovnosti znamená, že každá lidská bytost si zaslouží úctu a zachování důstojnosti, má nesmazatelnou lidskou cenu.
Princip vzájemného respektu a úcty spočívá v úctě jednoho člověka k druhému a navzájem, ctění práv vůči ostatním, úctě k sobě samému a svým právům.
Demokratický způsob života (rodiny i společnosti) znamená, že osobní svoboda existuje v rámci určitých hranic a vyvíjí se skrze vzájemný respekt a ku prospěchu všeobecného dobra. Od jedince se očekává, že přispěje svými myšlenkami a činností, za což bude v úctě a ceněn.
Povzbuzení a podpora spočívá v tom, že děti jsou brány takové, jaké jsou. Zdůrazňují se jejich pozitivní a silné stránky, aby se v nich budovala sebedůvěra sebevědomí.
Děti, jako všichni ostatní, potřebují určitý prostor, ve kterém mohou získávat zkušenosti bez toho, aby byly přehnaně kontrolovány nebo chráněny. Potřebují, aby svět kolem chápal jejich chyby jako zkušenosti, ze kterých se učí a rostou. - Umění a odvaha být nedokonalý-
(Rudolf Dreikurs)
Když dítě ví, že je žádaným a ceněným členem rodiny, ochotně spolupracuje.
Ví, že je schopné a může přispívat k celku a dobré věci.
Roste z něj člověk sebevědomý, odhodlaný a optimisticky smýšlející,
respektující ostatní i sebe, chápající řád a disciplínu,
ochotný nést zodpovědnost za své chování.